V průběhu nastoleného pátrání vedly první stopy do úřadovny šumperského gestapa, která se nacházela naproti dnešnímu kinu Oko na Masarykové nám. Na řadě ohořelých papírů s telegramy figurovalo jméno Prellberg, nikdo však netušil, o koho jde. Mezi všemožnými lejstry se objevil i rozkaz z 30. března 1945 k propuštění z vazby těchto vězňů: Oldřich Dušek, Miroslav Jurka, Bohumír Kovář, František Kovář, František Langer, Rudolf Otevřel, Jan Polák, Jaromír Spurný, Oldřich Spurný, Arnošt Stryk, Adolf Schwarzer, Josef Utěšený ml., Josef Utěšený st., Jan Vítek, Miloslav Vítek a Antonín Vlček.

Žádný z těchto mužů se ale domů nevrátil. A když se ještě před konce války příbuzní na gestapu ptali, kde jsou, většinou se dočkali jen klamných a vyhýbavých odpovědí.

"Pokud se pamatuji, bylo při mé návštěvě na gestapu na Bílou sobotu 31. března 1945 v celé budově nebývale rušno. Všude stálo mnoho esesáků v uniformách a většinou byli podnapilí. Když jsem se tázala gestapáka Hufera, proč můj manžel a syn byli zatčeni, odpověděl Hufer: ‚Váš muž a syn dodávali trhací látky na vyhození vlaku u Hanušovic a za to půjde hlava dolů! Není Vám to dost?‛ Celá zoufalá jsem sešla dolů na dvůr budovy, kde jsem uviděla muže, který čistil auto. Byl to polský vězeň, který mně řekl, že vězni z Troubelic byli toho dne odvezeni v časných ranních hodinách nákladním autem, které čistí. Na dotaz, kam auto jelo, odpověděl, že to nebylo daleko, protože se auto vrátilo kolem šesté hodiny ráno, tedy asi dvě hodiny po odjezdu. Rovněž mi řekl, že auto bylo po návratu umazáno a on ještě se dvěma vězni musel auto čistit, protože na něm byla krev."
Paní Utěšená, manželka a matka zavražděného Josefa Utěšeného st. a ml.

Národní bezpečnost zahájila intenzivní pátrání po nezvěstných, současně ale pátrala i po upchlých gestapácích. Pracovníkům bezpečnosti se podařilo vypátrat některé dozorce z robotárny z doby okupace, ale ti o ničem konkrétním nevěděli. Při výslechu pouze naznačili, že 31. března 1945 odjelo auto s vrchním dozorcem Lukasem mimo Šumperk, kde se zúčastnil nějakého kopání. Tyto nejasné okolnosti vedly k vyhlášení pátrání v policejním věstníku. Pokračovalo i pátrání po bývalých gestapácích v internačních střediscích pro Němce.

Z mrtvého bodu vyvedla bezpečnostní pracovníky jistá Brunhilda Puschmannová, jež na gestapu pracovala dříve jako sekretářka. Udala, že oněch šestnáct pohřešovaných bylo popraveno a že Prellberg byl velitelem šumperského gestapa a dala jim i jeho fotografii. Není bez zajímavosti, že bývala Prellbergovou milenkou.

Na rozeslaný fonogram s popisem Prellberga brzy odpověděl Liberec, že v tamější věznici se nachází jistý Hans Ulbrich, na kterého se popis hodí. Po dalším výslechu Puschmannová dosvědčila, že Ulbrich je falešná identita Prellberga. V polovině ledna 1946 se vydali členové šumeperské národní bezpečnosti do Liberce, kde Prellberga malou lstí ztotožnili a zajistili. Bezprostředně po příjezdu do Šumperka byl zavezen na místo činu, kde identifikoval místo hromadného hrobu.

Exhumační práce proběhly 16. a 17. ledna 1946. Hromadný hrob se nacházel na náspu na konci areálu bratrušovské střelnice, který sloužil k zachytávání zbloudilých střel. V odkrytém hrobě bylo mnoho krve, která se ani nestačila vsáknout do země. 18. ledna 1946 soudní komise ohledala všechna těla a jako příčinu smrti určila střelnou ránu do týlu hlavy. Některé mrtvoly měly lebky a čelisti roztříštěné. Exhumaci musel přihlížet i sám strůjce této zákeřné vraždy Wilhelm Prellberg. Kdo byli a proč se šestnáct mužů ze Šumperska stalo obětmi této hnusné vraždy? Jaké praktiky při výsleších používali příslušníci gestapa? Co byli gestapáci zač a kdo byl ve skutečnosti odpovědný za zavraždění šestnácti mužů? To vše a mnohem více se dočtete v knize Miroslava Zapletala „Na úsvitě svobody. Bratrušovská tragédie 31. března 1945.“, kterou si zde můžete zdarma stáhnout v online pdf verzi.

Už v původním vydání působí jako přídavek a narušují jinak sevřenou formu Zapletalova líčení bratrušovské tragédie, v němž věnuje první kapitolu pátrání po osudu šestnácti vězňů šumperského gestapa, aby po objevení původců popravy a hrobu zavražděných vylíčil celý případ ve druhé kapitole. Celou výstavbu díla završuje v kapitole Kati seznámením s okolnostmi zadržení a potrestání dvou nejvýznamnějších aktérů celé tragédie, gestapáků Prellberga a Hufera, jejichž osobní profi ly dokreslují jejich šumperské působení.

Do autorova jazyka bylo zasaženo minimálně, jen v několika málo případech byly použité obraty či pravopis přizpůsobeny současnému jazykovému úzu. Jelikož se jedná o text napsaný téměř před padesáti lety a reagující na tehdejší skutečnost, byla z textu vypuštěna slova jako „dosud“, ukazující k tehdejší přítomnosti, a čas přítomný slovesa „žijí“ změněn na čas minulý. Interpunkčně sjednoceno bylo také užívání citací a přímé řeči včetně přímé řeči vložené do citací. Jedná se o úpravy, které nenarušují autorův styl a jeho pojetí tehdejších tragických událostí.

V práci bylo ponecháno poděkování Miroslava Zapletala jednotlivcům a institucím za pomoc při zpracování tématiky a původní seznam literatury a pramenů. Po čtyřiceti osmi letech od vydání prvního jsme do vydání nového zařadili medailonek autora textu, Miroslava Zapletala, a publikaci doplnili o větší množství fotografií pocházejících z archivu Vlastivědného muzea v Šumperku a soukromého archivu p. Petra Možného.

Původní text redigoval a text o autorovi napsal Zdeněk Doubravský
Odpovědný redaktor, text o památníku a současné fotografie připravil Bohuslav Vondruška
Jazyková korektura Martina Buchtová
Grafická úprava a sazba Jiří Giesl/Gró Atelier
Archivní obrazové materiály pocházejí ze sbírek Vlastivědného muzea v Šumperku a soukromých sbírek Petra Možného
Mapu poskytl internetový portál Mapy.cz
Vydalo město Šumperk, nám. Míru 1, 787 01 Šumperk, IČO 00303461
ve spolupráci s Vlastivědným muzeem v Šumperku, p. o., v roce 2015
Vytiskla tiskárna Grafotyp s.r.o., Šumperk
Druhé, upravené vydání
ISBN 978-80-906100-0-2 (2. upr. vyd.)
ISBN 978-80-906100-1-9 (online: pdf)

Rodištěm Miroslava Zapletala byla Chropyně na Kroměřížsku, kde spatřil světlo světa 15. března 1902. Po vystudování učitelství působil nejdříve jako odborný učitel na Přerovsku, později v kraji pod Beskydy. Okupaci prožil opět na Přerovsku, kde se zapojil do odboje. Sám poznal krutost nacistických věznic, což se promítá do jeho soucítění s obětmi a pozůstalými bratrušovské tragédie. Po propuštění z vězení mu bylo pro jeho předcházející vlastenecké postoje zakázáno učit.

Po osvobození studoval na právnické fakultě v Brně, ale nakonec zůstal věrný pedagogickému povolání. Členství JUDr. Zapletala v okresní organizaci Svazu protifašistických bojovníků a jeho schopnost pracovat s prameny a poutavě psát ho předurčily pro napsání jeho snad nejznámější práce Na úsvitě svobody. Bratrušovská tragédie 31. března 1945. Se znalostí dobových reálií využil tehdy dostupných archivních pramenů a neopatrný a nezdařený pokus o získání zbraní končící popravou šestnácti převážně mladých mužů vylíčil sobě vlastním živým stylem a poutavě voleným syžetem. Jeho dílo obsahové bohatosti a faktografické hodnoty se nyní po čtyřiceti osmi letech dočkalo péčí vedení Města Šumperka nového vydání.